Krize OSN: Kritika a nejistota budoucnosti

OSN je podle článků v hluboké institucionální krizi, která snižuje její schopnost nastavovat globální standardy a efektivně řešit konflikty. Oslabení organizace by mohlo vést ke ztrátě pravidel mezinárodního práva a většímu chaosu ve světových vztazích.

Zastavení či omezení financování (zejména ze strany USA) vede k okamžitému přerušení pomoci, zastavení programů a ohrožení příjemců humanitární pomoci. Dlouhodobě to oslabuje kapacity NGO a zvyšuje riziko humanitárních krizí.

Politika USA (zastavení plateb, přesměrování zahraniční pomoci) oslabila důvěru v multilaterální instituce a snížila kapacitu globálních humanitárních i rozvojových programů. To má přímý dopad na financování OSN a dalších mezinárodních iniciativ.

Rostoucí vliv Číny v rámci OSN a geopolitické soupeření brání potřebným reformám a zhoršuje schopnost organizace jednat nestranně. To podkopává univerzální charakter rozhodnutí OSN a zvyšuje riziko zneužití institucí k prosazování úzkých státních zájmů.

Subjekty usilující o mezinárodní uznání spoléhají na pravidla a normy vytvořené OSN; oslabení organizace limituje jejich možnosti právní a politické obhajoby. To zvyšuje nejistotu v jejich mezinárodním postavení.

Tchaj-wan spoléhá na mezinárodní pravidla a institucionální rámce OSN pro argumentaci ve věci uznání a zapojení; oslabení OSN snižuje jeho diplomatické možnosti a ochranu právních norem. To zvyšuje riziko marginalizace v mezinárodních fórech.

Rozhodnutí a rétorika Donalda Trumpa (kritika OSN, omezení financí, unilateralistická opatření) posílily skepticismus vůči multilaterálním institucím a zhoršily jejich schopnost plnit mandáty. Jeho politika má přímý dopad na financování a legitimitu OSN a jejích programů.

WHO, jako součást systému OSN, čelí kritice za slabé reakce v krizích (např. počátek pandemie) a ztrátu důvěry, což oslabuje její schopnost efektivně koordinovat globální zdravotní zásahy. Problémy WHO jsou součástí širší potřeby reformy systému OSN.