Ukončení jednání o Kurilských ostrovech

Jako ruský prezident a hlavní rozhodovatel zablokoval možnosti navrácení ostrovů a utužil ruský postoj, což výrazně komplikuje uzavření mírové dohody s Japonskem. Jeho politika vede k militarizaci a symbolickému upevňování ruské suverenity na ostrovech.

Stát uplatňuje trvdý nesouhlas s navrácením ostrovů, posiluje vojenskou přítomnost a upravuje právní rámec tak, aby znemožnil postoupení území. To prakticky znemožňuje diplomatické řešení sporu v současných podmínkách.

Japonská vláda je tlačena k jednání o částečném vrácení ostrovů, ale tvrdší ruský postoj a militarizace ztěžují dosažení dohody a podpis mírové smlouvy. To omezuje Tokiu možnost plně dosáhnout svých územních nároků.

Jako iniciátor diplomatické ofenzívy výrazně posunul téma do centra bilaterálních jednání a prosazoval kompromisy, zároveň však jeho snahy narazily na ruské zdržování a odpor. Jeho angažmá zvýšilo diplomatický tlak, ale nedokázalo zlomit ruský postoj.

Veřejné mínění v Rusku je silně proti předání ostrovů, což vytváří domácí politický odpor vůči jakýmkoli ústupkům vlády. To zvyšuje politické riziko pro ruské vedení při vyjednáváních.

Místní obyvatelstvo bylo historicky vysídleno a současná militarizace a symbolická rusaizace ostrovů zhoršují jejich postavení a bezpečnostní situaci. To má přímé sociální a demografické dopady na komunitu.

Názory v Japonsku jsou rozdělené; část veřejnosti je ochotna přijmout vrácení dvou ostrovů jako kompromis, což ovlivňuje domácí politiku Tokia. Rozkol v postoji veřejnosti dává vládě větší flexibilitu, ale i politické limity.

Firmy mohou mít příležitost investovat do rozvoje ruského Dálného východu a ostrovů v rámci společných projektů, ale politická nejistota a sankce omezují reálné obchody a spolupráci. Ekonomické benefity jsou podmíněné diplomatickým pokrokem, který se opakovaně zdrží.