Příběh disidentů Bendových v knize Arga

Nakladatelství Argo vydává knihu o Václavu a Kamile Bendových, která vznikala čtyři roky intenzivního výzkumu a rozhovorů s pamětníky. Publikace zachycuje jejich život od prvního rande přes společný život s šesti dětmi až po aktivity v disidentském hnutí, včetně založení VONSu. Navzdory perzekuci, domovním prohlídkám a věznění Václava Bendovi vytrvale a statečně čelili tlakům normalizačního režimu. Kniha je podpořena rozsáhlým výzkumem a zahrnuje rozhovory s dalšími významnými osobnostmi disentu, jako jsou Dana Němcová a Petr Uhl. Téma se zaměřuje na klíčové momenty života mezi chartisty a jejich odvahu během období normalizace.

Zdroje:

Václav Benda (8. srpna 1946 Praha – 2. června 1999 Praha) byl český filosof, teoretický kybernetik, katolický aktivista, protikomunistický disident a zakladatel a první předseda Křesťansko‑demokratické strany. Byl signatářem a v letech 1979 a 1984 také mluvčím Charty 77, za svou odbojovou činnost byl v letech 1979–1983 vězněn a jeho rodina byla vystavena perzekucím ze strany státní moci.

Vzděláním vystudoval bohemistiku a filosofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1964–1969) a později teoretickou kybernetiku na Matematicko‑fyzikální fakultě UK (1970–1975). Počínaje 70. lety kvůli své katolické víře a neochotě vstoupit do KSČ střídal zaměstnání; v letech 1975–1977 pracoval jako počítačový odborník. Po soudním procesu hudebníků Plastic People of the Universe se zapojil do disentu, podílel se na vzniku Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných a v 80. letech vydával samizdatový časopis PARAF.

Po sametové revoluci spoluzaložil Křesťansko‑demokratickou stranu, které byl zvolen předsedou 26. prosince 1989; KDS vedl až do prosince 1993, poté byl prvním místopředsedou. V prosinci 1989 byl kooptován do Sněmovny lidu Federálního shromáždění, mandát obhájil ve svobodných volbách v letech 1990 a 1992 a od června do prosince 1992 působil jako její předseda. Po sloučení KDS a ODS v roce 1996 vstoupil do ODS a téhož roku byl zvolen senátorem; v letech 1994–1998 vedl Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. V roce 1999 čelil obvinění v souvislosti s aférou Zilk, k vyšetřování však nebyl vydán díky imunitě; krátce poté zemřel po hospitalizaci na selhání orgánů ve věku 52 let.

Benda zastával křesťansky a pravicově orientované názory, odmítal socialismus a marxismus z křesťských pozic a prosazoval myšlenku „paralelní polis“ — druhé kultury, paralelního školství a vědy, paralelního šíření informací, ekonomiky a politiky. Byl přívržencem trestu smrti, prosazoval zákaz interrupcí a kritizoval jak bezbřehý liberalismus, tak teokratii; současně preferoval omezenou působnost moci, princip dělby moci, nepřímou demokracii a prezidentský systém. V osobním životě měl šest dětí, syn Marek Benda působí v politice a syn Martin je spoluautorem knihy o karetních hrách. V roce 1998 mu byla udělena Medaile Za zásluhy a po jeho osobnosti byla pojmenována Cena za svobodu, demokracii a lidská práva, udělovaná od roku 2009; v roce 2009 mu byla rovněž odhalena pamětní deska na Karlově náměstí.

• Nový román Guenassii o ženské emancipaci
• Incident Němcové s brožurou Konečné
• Kulturní události v Praze
• Vyhonit ďábla: Seriál o sexu
• Společnost Viagem a nátlak na majitele pozemků

Vydání biografie Václava a Kamily Bendových, rozšiřující pohled na jejich disidentský život.

Povolání: politik, pedagog, matematik, filozof, učitel, programátor

Pozice:

• poslanec Federálního shromáždění
• mluvčí Charty 77
• senátor Parlamentu České republiky (23. listopadu 1996 - 2. června 1999)

Narození: 8. srpna 1946

Místo narození: Praha

Úmrtí: 2. června 1999

Místo úmrtí: Praha

Státní občanství: Česko

Politická strana:

• Křesťanskodemokratická strana
• Občanská demokratická strana