Personální a finanční výzvy českého zdravotnictví

Český zdravotnický systém čelí zásadním strukturálním a finančním výzvám způsobeným stárnutím populace, nedostatkem zdravotníků a neefektivní organizací péče, což ohrožuje udržitelnost a kvalitu zdravotní péče v zemi.

Praktičtí lékaři čelí důležitým problémům, jako je stárnutí personálu, nedostatek nových lékařů v terénu, nižší finanční ohodnocení oproti nemocničním kolegům, rostoucí administrativa a snížené finanční prostředky v rámci úhradové vyhlášky, což ohrožuje dostupnost primární péče.

Všeobecná zdravotní pojišťovna má k dispozici čtyřicetimiliardové rezervy, které letos díky mimořádným nákladům na pandemii a zdravotní péči výrazně klesají, a do roku 2027 může mít vážné finanční potíže, pokud nedojde k navýšení plateb státu za státní pojištěnce.

Ministerstvo zdravotnictví připravuje a prosazuje reformní kroky včetně digitalizace, podpory pediatrické péče a strukturálních změn v systému, avšak naráží na rezistenci odborných společností, opožděné legislativní procesy a nejednoznačné politické postoje, což komplikuje efektivní řešení problémů.

Pacienti čelí snižující se dostupnosti primární péče zejména v regionech, rostoucím čekacím lhůtám, nerovnoměrné kvalitě zdravotní péče, omezené digitalizaci a vyšším finančním nákladům v souvislosti se zaváděním nadstandardní péče a spoluúčasti, což zhoršuje jejich přístup ke zdravotní péči.

Zatímco počet studentů lékařských fakult vzrostl, nedostatek mladých lékařů v terénu přetrvává, protože mnoho absolventů odchází do nemocnic nebo do zahraničí, anebo se později vrací k práci na zkrácené úvazky, což komplikuje obnovu praktické péče a způsobuje nerovnoměrné rozmístění lékařů v regionech.

Zdravotní pojišťovny čelí rostoucím nákladům spojeným s péčí o stárnoucí populaci, nákladnou inovativní léčbou a pandemií, mají omezené rezervy a potýkají se s omezenými možnostmi financování, což zvyšuje riziko zadlužení a omezení úhrad zdravotnickým zařízením.

Politici včetně vlády čelí složitému úkolu reformovat zdravotnictví a financování veřejné péče, často však z důvodu politické nepopulárnosti neprovádějí potřebné strukturální změny, omezení kapacit a zavedení spoluúčasti pacientů, což brzdí efektivitu a dlouhodobou udržitelnost systému.

Soukromé zdravotnické skupiny díky své pružnosti a flexibilitě implementují moderní modely péče včetně digitalizace a přechodu na následnou péči, čímž mohou pomoci řešit nápor stárnoucí populace a zlepšovat kvalitu i dostupnost zdravotnických služeb v Česku.