Jakub Hroneš a olympijský sen ve snowboardingu

"Někde na světě je vždycky sníh, vždycky najdete místo, kde můžete jezdit. Nejvíc času ale trávíme v Evropě, hlavně ve Švýcarsku a Rakousku, a pak během zdejší evropské zimy je to už hodně o závodění"

"Pro mě je to hlavně o ježdění po překážkách a skákání. Ty skoky jezdíme třeba i v rychlosti 80 kilometrů za hodinu. Je to kombinace rychlosti, techniky a hodně gymnastiky. A snowboarding se vyvíjí strašně rychle, stále se vymýšlejí nové, těžší triky"

"To je pro mě prostě nejvíc hezký, když s nima můžu jezdit. Oni jsou teď ve třiceti na vrcholu."

"Máme společné kempy, k dispozici nejlepší lékaře a můžeme se soustředit opravdu jen na svůj výkon."

"Český snowboarding zažívá podle mě jedno z nejlepších období. Máme Evu a Ester a je super, že my ostatní můžeme jezdit v jejich společnosti. Fungujeme skvěle jako jeden celek."

"Ani si už nepamatuju, kdy jsem byl naposledy třeba týden v kuse doma!"

"Pak mě to přestalo bavit a zničehonic se objevil ten snowboard, na kterém mě učili o volných víkendech jezdit taťka s mamkou. Od té doby na něm jezdím. A to jsem ještě hodně hrál fotbal, ale snowboard to vyhrál,"

"Ve světovém poháru nás jezdí asi osmdesát kluků a žebříček se postupně skládá z našich výsledků. Třicet nejlepších na konci pojede na olympiádu, já jsem teď pět závodů do konce někde okolo třináctého nebo čtrnáctého místa a jde jen o to, abych tam zůstal. Abych dělal to, co mám, a udržel se tam. Těch proměnných je samozřejmě spousta, já vím,"

"Já to mám prostě hrozně rád a dělám to kvůli tomu, že mě to baví, ne proto, že to po mně někdo chce."